logo vcr
logos

Kongo

Tomáš Poláček

Stopl jsem kamion a prodírám se v něm přes Demokratickou republiku Kongo.

Ano, je to asi pěkná země, zelená, plná palem, řek, motýlů a šmoulích vesniček bez elektřiny, ale jinak…

… jinak mi patří už tři dny úzké místo na bedně s nářadím – kolena mám nalepena na palubní desku a čelo na rozbité přední sklo, kterým často sleduju blesky bez bouří na obzoru.

Sedí tu ještě pár dalších lidí, například chlap, který pouští z tranzistoráku rumbu a popíjí domácí mixelu z pelyňku a sava, nebo co to je za hnus. Ani mi nevadí, že nedá ochutnat, cítím tu pachuť i nosem. Trochu jedeme, ale vlastně ani moc nejedeme, protože neustále někam zapadáváme – co tři hodiny je třeba vyměnit pneumatiky nebo opravit motor, ale i když se jede, tak nanejvýš patnáctikilome­trovou rychlostí.

O tomhle jsem, já blázen, odmalička snil. Teď mám ale pocit, že jsem v pasti…

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík