logo vcr
logos

Příběhy našich patronů

Tomáš Poláček

Tomáš Poláček

novinář a cestovatel

Jednou bych se chtěl stát novinářem, pravil osmiletý Tomáš Poláček nad četbou povídek Oty Pavla.

Jednou bych chtěl prostopovat celý svět, zasnil se ve svých čtrnácti letech, když dočetl román Na cestě od Jacka Kerouaca.

V patnácti poprvé vyrazil stopem do Rumunska, a ve dvaadvaceti nastoupil do redakce Mf Dnes, kde pracoval dalších čtrnáct let.

Tou dobou už znal ze svých cest stopem celou Evropu, Turecko i Kavkaz, ale skutečná výzva přišla roku 2008, kdy bylo Tomášovi třicet.

„Dojedu stopem na olympiádu do Pekingu a napíšu z toho spoustu reportáží,“ oznámil v práci, šéf kývl, a on pak zvládl cestu, deset tisíc kilometrů, za tři týdny. „Tehdy mi došlo,“ vzpomíná, „jak je zeměkoule malá – a že bych ji mohl objet úplně celou.“

Plán mu vyšel. Roku 2015 přestoupil do nově vzniklého měsíčníku Reportér, v jehož dresu se vydal na své životní stopařské dobrodružství; z Prahy do východoruského Magadanu, z Aljašky do Ohňové země, a potom ještě přes celou Afriku. „Bylo to v klidu,“ říká, „lidi jsou všude bezvadní – teda až na Demokratickou republiku Kongo, tam jsem si poplakal, a ani na těžkou malárii dvakrát rád nevzpomínám.“

O svých cestách napsal dvě knihy, je také autorem knižního rozhovoru s trumpetistou Lacem Déczim.

Na další velký stop vyrazí ve svých padesáti letech: „Ale jenom za jednoho předpokladu,“ dodává: „Totiž že se ke mně připojí některé z mých dětí.“

Stále pracuje v magazínu Reportér a několikrát do roka běhá maratony. Jeho osobní rekord je 3:29, má snad ale na víc.

Dan Přibáň

Dan Přibáň

cestovatel, novinář a režisér

Cestování má český novinář a režisér Dan Přibáň v krvi. Když před více než třinácti lety s kamarády plánoval, jak nejlépe projet velkou část světa, zřejmě ale netušil, že jeho cestovatelskou vášeň bude sdílet tisíce diváků. Dan Přibáň působil několik let jako redaktor a novinář, přesně tak ví, jaká témata v médiích frčí. Za nápadem vyrazit do světa se žlutým trabantem ale nebyla touha po senzaci, ale „obyčejná“ cestovatelská vášeň a chuť dokázat okolí, že nic není nemožné a projet svět se dá i bez velkých nákladů, auta nebo vybavení.

První film Trabantem Hedvábnou stezkou vytvářela parta dobrodruhů na koleni, stejně jako snímek mapující výpravu do Afriky o dva roky později. Autenticita jejich projevu a nádherné záběry, které představovaly procestované státy zase z trochu jiného úhlu, si ale postupně získávaly stále více příznivců. Postupně se tak rozrůstala parta cestovatelů i zájem televizních štábů. Na výpravu po Jižní Americe tak už kromě dvou žlutých trabantů vyrazil jeden maluch, jawa i čezeta. Ve stejném složení pak tým vyrazil na 20 tisíc kilometrů dlouhou výpravu napříč Tichomořím.

Zatím poslední cestovatelskou akcí Přibáně a jeho přátel byla výprava, která symbolicky dokonala cestu žlutého trabanta kolem světa. Vzniklý snímek Trabantem tam a zase zpátky se, stejně jako ostatní, těšil velké divácké oblibě. Přibáň však deklaroval, že další výpravy se žlutými trabanty už nechystá. Fanouškům, bez kterých by dle jeho slov nevznikl ani jeden z filmů, ale slibuje nový a ještě šílenější cestovatelský projekt. O svých zkušenostech z cest dnes Přibáň vypráví v rámci nejrůznějších přednášek a diskusí.

Radek Jaroš

Radek Jaroš

horolezec

Sny jsou od toho, aby se plnily. Tímto heslem se nejúspěšnější český himálajský profesionální horolezec Radek Jaroš řídí celý život. Svůj velký sen si splnil v roce 2014, kdy zdolal poslední, čtrnáctou osmitisícovku a na hlavu si nasadil pomyslnou Korunu Himálaje. Cestu za Korunou světa dokončil výstupem na Kilimanjaro teprve před několika týdny. O čem sní úspěšný horolezec dál?

Kouzlu nejvyšších hor podlehl Radek Jaroš před více než 25 lety. Tehdejší pokus o zdolání Mt. Everestu byl sice neúspěšný, předeslal ale Jarošovu životní cestu, ve které hory hrají hlavní roli. Po zdolání Mt. Everestu se pomalu začala rodit myšlenka na pokoření všech čtrnácti osmitisícovek. Cesta za Korunou Himálají nebyla jednoduchá. Mnohé výpravy skončily neúspěchem, při sestupu z Annapurny v roce 2012 dokonce Jaroš kvůli těžkým omrzlinám přišel o několik prstů na nohou. Všechny výstupy ale měly něco společné. Český horolezec je vždy absolvoval bez pomoci výškových nosičů a kyslíkového přístroje. Když tak v roce 2014 stanul na vrcholu K2, stal se prvním Čechem a teprve 15. člověkem na světě, komu se tímto způsobem podařilo všechny horské velikány zdolat.

K zisku další mety v podobě Koruny světa musel Jaroš postupně pokořit nejvyšší vrcholy všech kontinentů. To se mu podařilo začátkem letošního října, kdy pětapadesátiletý rodák z Nového Města na Moravě stanul na nejvyšší hoře Afriky – Kilimanjaru. Co obnáší kariéra profesionálního horolezce a jaké další výzvě se chce postavit? To se mohou zájemci dozvědět například na některé z Jarošových přednášek. Jednotlivé výpravy zprostředkovává svým příznivcům také pomocí knih, fotografií či dokumentárních fil­mů.

Lukáš Hejlík

Lukáš Hejlík

herec a autor projektů Listování a Gastromapa

O tom, jak se poměrně nevinná záliba v dobrém jídle může rozvinout v obrovský projekt, ví Lukáš Hejlík své. Cestování na divadelní zájezdy nutilo oblíbeného českého herce k návštěvě cizích měst a tudíž i restaurací. A protože dobré jídlo a také káva patří k jeho slabostem, rozhodl se sdílet své postřehy s fanoušky. Projekt, který začínal občasným přidáním fotografie na Facebook se stal oblíbeným a postupně se rozrostl v databázi stovek podniků, restaurací a kaváren, které Hejlík osobně navštívil. Blogování o jídle a předávání myšlenky, že v každém koutě republiky se dá najít jedinečné místo s kvalitními službami, se Hejlík věnuje už šest let. Tipy na zajímavé podniky po celé České republice získají milovníci gastronomie také díky knize 365, která v rámci projektu Gastromapa Lukáše Hejlíka vznikla. V 31 tematických kapitolách přináší kniha 365 doporučení na osvědčené podniky, ale i interaktivní mapy nebo průvodce.

Přesto, že gastronomie v současnosti zabírá velké množství jeho času, je Lukáš Hejlík stále především hercem a moderátorem. Známý je hned z několika seriálů ale i z divadelních prken. Navíc je autorem unikátního projektu Listování, jehož cílem je nadchnout veřejnost pro knihy a jejich čtení. Herci v rámci neotřelého scénického čtení spojují samotnou četbu s divadelním představením, rekvizitami či kulisami a prezentují příběh netradičním způsobem. V repertoáru Listování jsou knihy pro děti i dospělé, ti mohou představení navštěvovat hned v několika tuzemských městech.