logo vcr
logos

Dlouhá cesta za mamakem

Kristýna Boušková | 26.12.2019
Dlouhá cesta za mamakem

Můj příběh začal již v létě roku 2018, když jsem se po navratu ze Slovinska, kde jsem dvakrát píchla kolo, zařekla, že za rok dojedu až na jeden z nejzápadnějších a nejjižnějších cípů Evropy – na Gibraltar, potřesu si rukou s makakem a zamávám Africe. Myslela jsem si, že budu cestovat sama, ale osud mi přihrál do života mého přítele. Po dlouhém plánování a šetření jsme se v půlce léta, když jsem se vrátila z okružní cesty po polské poušti Lebě, vydali na cestu. Hned druhý den se nám u italských Benátek rozbil alternátor a my týden řešili servis, pojišťovnu a odtah. Místo za 700 eur jsme se nechali odtáhnout domů a alternátor opravili asi za 2 tisíce a vyrazili jsme na cestu na druhý pokus. A tentokrát to vyšlo… Minuli jsme Bolzano, navštívili jsme místa v jižní Francii jako Avignon, opatství de Sénanque obklopené levandulí a také úžasný středoveký komplex Carcassonne. Než jsme dojeli na Gibraltar, nakoukli jsme také do Barcelony, Alicante, na pirátský ostrov Tabarca… a mnoho dalších míst. Na Gibraltaru jsme obdivovali skálu plnou drzých opic, o které místní obyvatelé moc pečují, protože dle legendy zůstane Gibraltar v britských rukou, dokud bude skála obklopená opicemi. Na zpáteční cestě jsme zůstali stát na dálnici s prodřenou trubkou chladiče. Pomoc nám nabídla nejenom španělská policie, ale naštěstí i pán z benzínky nám prodal vše potřebné k provizorní opravě. A my se po měsíci na cestě vraceli domů s neustálým zastavováním, doléváním chladící kapaliny a oblepováním trubice kobercovkou…Ces­tování zdar.

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík