logo vcr
logos

(Ne)klidný výlet Evropou

Petra Smržová | 2.1.2020
(Ne)klidný výlet Evropou

Vyprávění velkých cestovatelů se odehrávají většinou někde v džungli mezi hady a hnusným hmyzem. Náš příběh ale začal na internetu a skončil neuvěřitelnou trasou Ostrava-Berlín-Amsterdam-Brusel-Paříž-Štrasburk-Basilej-Miláno-Verona-Benátky-Ostrava. Bez velkého očekávání jsem nás přihlásila do soutěže DiscoverEU, kterou pořádá Evropská Unie. Výhrou byla měsíční jízdenka na vlaky zdarma. A heleme se! My vyhráli! Následoval měsíc velkých hádek a plánování, který uplynul jako voda, a my konečně vyrazili z milované Ostravy na naši cestu. První zastávkou byl Berlín, kde jsme se taky poprvé pohádali. Jinak jsme si ale Berlín, kde jsme toho hodně viděli, opravdu užili. A mně došlo, že to bude opravdu náročný výlet. V přestupních městech (Berlín, Brusel, Štrasburk, Basilej a Verona) jsme třeba trávili čtyři hodiny běháním s bágly tak, abychom toho stihli co nejvíce.

Nejkrásnější město celého našeho tripu bylo to, kde jsme měli zajištěný první nocleh, Amsterdam. Město s krásnější atmosférou jsem nikdy nezažila. Cihlové domečky, tulipány, tráva a obchodnice s touhou tvoří iluzi bezstarostnosti celého města.

Z Amsterdamu jsme mířili do Paříže. Tady se vyskytly první vážné problémy. Probíhala zde stávka, takže nejezdily vlaky bez místenek a ty s místenkami byly plné. Díky ochotě pána na přepážce se nám přece jen podařilo místenky získat. Sice ne přímo do Paříže, ale alespoň na letiště u Paříže. To nám muselo stačit, protože jsme se potřebovali urychleně dostat na hotel, jinak by nám propadla rezervace a my bychom zůstali na ulici. Naštěstí jsme dorazili na letiště včas, a tak nebyl důvod k panice. Teda vážně nebyl? Když jsme totiž kupovali jízdenky na metro, které nás mělo dopravit do centra, přišel k nám voják se samopalem. Začal na nás něco mluvit francouzsky. Na to jsem mu odpověděla jedinou francouzskou frází, co umím: „Je ne parle pas français.“ (Neumím francouzsky.). Voják okamžitě přešel do angličtiny a řekl nám, že hrozí „malé“ nebezpečí, že byl nalezen opuštěný kufr, že je podezření, že to je bomba a že celá budova je uzavřená a my nesmíme odejít. Ale nám se vyklouznout z budovy na metro podařilo. Paříž nás taky úplně „rozpálila“! Když jsme se ráno probudili, zjistili jsme, že vyhořel hotel vedle nás a že nám po zaplacení za ubytování došly peníze. Tento problém jsme ale rychle vyřešili, nebo teda spíše naši rodiče, a my si užili první den v propršené Paříži. Další dva dny už bylo krásně slunečno a vše proběhlo podle plánu.

Z Paříže jsme se přemístili do Milána, kde jsme nemohli vynechat návštěvu pověstného Dómu. Před vstupem do této památky je ale bezpečnostní kontrola a Lukáš měl u sebe kapesní nůž. Vůbec se nepoučil z návštěvy Eiffelovky, kde jsme jej schovávali v hlíně. A proto jsme opět „velmi nenápadně“ schovávali nůž tentokrát mezi kovové zábrany, abychom na něj později zapomněli. Když jsme se pro něj večer vraceli, asi jsme vypadali podezřele. Všiml si nás jeden policista a šel omrknout, co to tam asi děláme. Nejdříve se díval naštvaně, mě popadla panika, proto jsem dělala, že Lukáše neznám. Naštěstí policista situaci pochopil a dokonce pomohl Lukášovi nadzvednout jednu ze zábran. Nůž byl zachráněn. Ale my tak úplně ne. Na cestě zpátky na hotel se nás pro změnu pokusili okrást pouliční obchodníci. A opět nám došly peníze. To nejspíše proto, že jsme se snažili z každého města posílali pohledy, což se velmi prodraží. Nutno podotknout, že dorazily pouze dva.

Po Milánu nás čekalo už pouze poslední ubytování, a to v romantických Benátkách. Ty byly téměř bez problému. Téměř. Málem jsme umřeli hlady. Došly nám sušenky a najíst se za slušnou studentskou cenu byl v tomhle městě prostě problém.

Po dvou nocích v Benátkách jsme zamířili směrem domů jen s jedním přestupem ve Vídni. Do té jsme se ale málem nedostali. Náš vlak zůstal z důvodu špatného počasí tři a půl hodiny stát na rakouských hranicích a tím pádem jsme nestíhali navazující vlak a ani ten další. Když jsme konečně dorazili do Vídně, čekalo nás chladné přivítání. Museli jsme během půl hodiny koupit místenky na poslední možný vlak, který by nás ten den odvezl domů. Za úplně poslední peníze, které jsme měli jako rezervu, jsme koupili místenky, a nakonec dorazili domů jen s čtyřhodinovým zpožděním.

Možná by tento výlet někoho od cestování odradil, ale pro nás se tím stal nezapomenutelným. V tom dobrém slova smyslu. Jako studenti máme pro cestování omezené možnosti, ale o to větší vášeň. DiscoverEU nám dalo jedinečnou příležitost, kterou jsme prostě museli využít. A využili. Byla to jízda!

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík