logo vcr
logos

Mallorca nebo tak něco stopem

Dominika Holubová | 27.12.2019
Mallorca nebo tak něco stopem

Chtěla bych se s vámi podělit o naši dovolenou na Mallorce. Jakožto studenti a čerstvě vydělávající jsme se s kamarádkami shlídly v low cost cestování. Našly jsme si za pár korun letenky na Mallorcu, sice z Frankfurtu, ale to přece není tak daleko. Sbalily jsme si věci do batůžku, zabookovaly jsme si na ostrově auto, pro jistotu jsme ho i pojistily, a už jsme jenom přemýšlely, jak se teda dostaneme do Německa. Kamarádka přečetla na idosu, že jízdenky vlakem z Vídně stojí kolem osmi stovek.. Nestojí. To jsme nevěděly.

Kamarád nás odvezl na vlakáč do Vídně, kde už jsme bez přemýšlení chtěly koupit jízdenky za 450E. Jak nám všichni furt vtloukají do hlavy, ať eura nepropočítáváme, tak tady by se nám to hezky vymstilo. No nic. Ve čtyři ráno největší panika, co budeme dělat. Domů jsme se vrátit nemohly, rodiče si mysleli, že jsme v Praze. A pak taky, jak bychom to vysvětlovaly všem kamarádům, když jsme se chlubily nejlevnějšími letenkami a skvělým zážitkem. Ani nevím, jak se stalo, že jsme si najednou čistily zuby na benzínce někde uprostřed Maďarska perlivou vodou. Jediná měna, kterou jsme měly, byly eura, a na benzince karty nebraly.

Na ten vlakáč do Vídně nás vezl asi největší yesman, kterého znám. Když viděl, jak jsme v pasti, řekl, že nikdy nebyl v Budapešti. Že nás tam odveze, ale pak už si musíme poradit samy. V Budapešti jsme si potom sehnaly krabici od hranolek a začaly stopovat na Balaton, a pak domů.

Takže Mallorcu jsme sice neviděly, ale společně jsme si během těch pár dní bez zázemí sáhly na takový hranice naší psychiky, že nás teď už jen tak něco nerozhází.

Fotka je pořízená v Budapešti, kde jsme se aspoň trochu oplachovali v kašně, protože venku bylo snad čtyřicet stupňů.

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík