logo vcr
logos

Spolu až na konec světa

Michaela Sýkorová | 9.1.2020
Spolu až na konec světa

„Chci procestovat svět!“ oznámil mi můj přítel Kuba jednoho večera. S úžasem na něj koukám a ptám se: „Tak fajn, a jak to uděláme?“

Vypůjčili jsme si starou Astru, našetřili peníze, zavařili jídlo do sklenic a vyjeli.

Začali jsme Pyrenejským poloostrovem. Po pár dnech jsme zjistili, že i když Astra prošla technickou, není něco v pořádku. Začala si sama přidávat na plynu. Túrovala tak, že to chvílemi vypadalo, jakoby Kuba frajeřil a po plynu šlapal schválně. Na celnici se na nás netvářili moc příjemně. Pochopitelně. Přijeli dva mladí cizinci pozdě v noci a ještě tady túrují. Kde to viděli… Museli jsme oba vystoupit. Kuba nechal zapnutý motor a v tu chvíli pan celník pochopil, co jsme se mu snažili vysvětlit. Astra si dělá, co chce. Někdy to vypadalo, že už se nerozjedeme a budeme muset domů po svých. Naštěstí nás celou cestu nezklamala. Objevili jsme krásu rakouských a švýcarských hor, francouzských městeček i španělského a portugalského pobřeží. Po 60 docela klidných nocí prospaných v autě přišla třešnička na dortu našeho výletu. Přesně poslední noc v Německu se nám do auta, ve kterém jsme spali, vkradl zloděj. Zděšeně jsme koukali jeden na druhého. Netušil, že by v autě někdo mohl spát. Pro naše štěstí rychle utekl.

Po dvou měsících na cestě jsme dorazili domů. Bylo těžké uzavřít se zpátky mezi čtyři stěny bytu. Hned jsme věděli, že příští rok pojedeme znovu. A taky jsme jeli a prozkoumali Balkán. A víte vy co? Tím naše dobrodružství neskončilo…

sdílet

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík