logo vcr
logos

Na noc bezdomovcem v cizí zemi

Kristýna Burdová | 8.1.2020
Na noc bezdomovcem v cizí zemi

Když jsme opouštěli na začátku září Řecko, kde jsme 3 měsíce pracovali, za odměnu jsme si naplánovali návštěvu exotického ostrova Zakynthos na jeden den.

Ubytování tam je dost drahé, a tak jsme rozhodli, že tu jednu noc přespíme na pláži.

Nadšení a natěšení na výlet lodí do modrých jeskyní a želví pláž jsme odjeli na ostrov.

První překvapení přišlo hned po příjezdu do městečka Zakynthos. Žádné písečné pláže. Zkoukli jsme mapy a našli jsme nejbližší Laganas beach vzdálenou 8 kilometrů. Neměli jsme v podstatě moc na výběr, než se vydat na cestu.

Cesta byla drsná, na nohou barefoot vyrobené sandále, na které jsem ještě nebyla úplně zvyklá, a na zádech jsme každý nesli asi tak 8–10 kilový batoh. Před sebou jsme měli zhruba 2 hodiny cesty a již po hodině jsem docela umírala. Rozhodli jsme se proto, že noc přespíme na letišti.

Na letišti ale přišlo další překvapení – poslední letadlo odlétalo v 11 hodin večer a další až v 5 hodin ráno, takže letiště na noc zavírají…

Tak nám nezbývalo nic jiného, než pokračovat dál v cestě na pláž.

Cesta se zdála být nekonečná, ale po úmorné cestě jsme dorazili do turistické oblasti blízko pláže Laganas, kde to konečně žilo, spousty turistů, otevřené bary a taky obchod. Měli jsme radost.

Sešli jsme dolů na pláž. Jak jsme tak procházeli a vyhlíželi plácek, kde se vyspíme, na nás začal někdo blikat baterkou. Byl to ochránce želv a poučil nás, že v noci nemůžeme na pláži být, protože bylo období líhnutí.

Bylo mi do breku, jen jsem se chtěla někam zašít a vyspat se.

Procházeli jsme zoufale vesnicí, všude už zavírali.

Narazili jsme na rozestavěný dům. V jedné z místností byla veliká hrouda kamení. Bez váhání jsme vzali u jednoho obchodu kartón a zašili se za kameny. Ulehli jsme, do kapsy jsem si schovala nůžky na nehty a vedle sebe jsme si pro jistotu položili železnou tyč, kdyby nás někdo chtěl okrást. Ve spaní jsme se střídali a průběžně kontrolovali okolí.

Druhý den jsme se brzy ráno vypařili a vrátili se zpět na pláž, která byla přes den normálně přístupná veřejnosti. Lehli jsme si do jemného písku a dospali to. Když nás probudil sluneční svit, vykoupali jsme se v moři a lodní výlet jsme nakonec vzdali. S velkou nechutí a rozlámaným tělem jsme se vrátili pěšky na letiště, kde nás ještě čekalo pár hodin čekání na zpáteční let.

Nikdy jsem nebyla tak šťastná, že letím od moře pryč, zpátky domů.

sdílet

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík