logo vcr
logos

Když vás vesmír vyslyší

Katka Bartošová | 10.1.2020
Když vás vesmír vyslyší

Při toulkách argentinským jihem jsem jednoho dne projevila přání, aby mě někdo i s kolem dopravil z výletu na přehradu Futaleufú zpět do Trevelínu. Neboť při představě, že pojedu zpátky po vlastní ose, resp. na kole, se mi dělalo špatně. Sluníčko pálilo a stejně tak i mé pozadí a hýždě :-D. Předchozího dne jsem totiž po roce nasedla na kolo a ujela 50 km po kamenitých a prašných cestách často s protivětrem. I tak jsem se k přehradě vydala, protože můj čas na poznávání okolních krás byl omezený.

K mému překvapení byla cesta v mnoha úsecích vyasfaltovaná, což trochu ulehčilo má muka. Pod hrází přehrady na mě čekalo strmé a klikaté stoupání na hráz. Nebyl čas na hrdinství, neschopna kopec vyjet jsem sesedla a kolo vytlačila. Odměnou mi byl pohled na enormní vodní plochu, která se pode mnou rozprostírala v tichu obklopena vrcholky kopců, jenž byly svědky jejího vzniku. Dnešní nádrž vznikla spojením čtyř jezer a v jazyce původních obyvatel – mapudungu – nese název Amutui Quimey neboli Ztracená krása. Původní krajina byla jistě nádherná, ale i pohled na tu člověkem přetvořenou byl impozantní.

Vydala jsem se po hrázi na obhlídku alespoň části vodního díla. Když už jsem to chtěla stočit zpět směr město, všimla jsem si odbočky k pláži, tzn. dolů k vodě a pak zase nahoru na cestu! Zastavila jsem a zvažovala, zda mi námaha stojí za malé osvěžení. Touha po koupeli zvítězila a já si to namířila z kopce. K mému překvapení jsem na pláži objevila dva pány se čtyřkolkou, nafukovacím motorovým člunem a rybářským vybavením. Slušně jsem pozdravila a optala se, zda se chystají rybařit. Že prý ano a taky se jen tak trochu projet a jestli chci jet s nimi. Podívala jsem se na kolo, na přehradu, na pány, zhodnotila, že vypadají celkem důvěryhodně, a přikývla. Kolo jsme zamkli na korbu auta a vyrazili.

Když jsme byli někde uprostřed jednoho z jezer, pánové nahodili udičky, nalili si Fernet Branca s Colou a v družném hovoru čekali na záběry. Já se mlčky rozhlížela kolem fascinována ohromnou vodní plochou, zatopenými lesy a okolními kopci. Pány jsem poslouchala tak na půl ucha, když v tom prohlásili, že už vědí, jací jsou Češi (pozn. byla jsem první příslušník našeho národa, se kterým se setkali) – prý odvážní. Trochu nervózně jsem se usmála a pomyslela si, že možná spíš praštění, když se vydají sami s neznámými padesátníky a bez jediného svědka doprostřed obří přehrady na jihu Argentiny.

Vzhledem k tomu, že píšu po sedmi letech tyto řádky, chápete, že se onoho slunného dne na přehradě Futaleufú žádný hrdelní zločin neudál. Já se v klidu kochala krajinou, pánové po hodince a půl sbalili pruty, úlovky a vydali jsme se zpět k pláži. A věřte tomu nebo ne, dovezli mě i s tím mým kolem zpět do Trevelínu.

Tak ať se Vám daří na cestách a dávejte pozor, co si přejete, mohlo by se Vám to vyplnit :-)

sdílet

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík