logo vcr
logos

Na kole z Košic do Ostravy

Miroslav Novotný | 30.12.2019
Na kole z Košic do Ostravy

1. den

Příjezd vlakem do Košic v 4:30 ráno. Jen samotný vlak byl zážitek. Díky tomu, že jsme nejeli spacím vlakem, jsme se vůbec nevyspali, jelikož sedačky se nedají sklopit. A i kdyby, tak člověku naproti vám asi rozdrtíte nohy. Takže s nulovým spánkem jsme šli rovnou na ranní kávu v místním nádraží, kde jsme po cestě pokecali s pár somrujícíma Slovákama. Musím uznat, že kostel tu mají nádherný, i celé náměstí, skrz které projíždí tramvaj, vás vtáhne do doby první republiky. Vyjeli jsme z města a neviděli jsme snad nic jiného než odpadky, rozpadlé prvorepublikové baráky, ghetta plná bordelu, vybydlených domů a dětí. Právě nejspíš tato ghetta špiní odpadky a vším možným místní řeku, která zapáchá do okolí.

Naštěstí toto trvalo polovinu cesty, kdy už jsme si říkali, kam jsme to zas jeli. V plánu bylo pro tento den navštívit 3 místní památky UNESCO. Po stoupání ke Špišskému hradu, který by měl být největší zříceninou v Evropě, jsme potkali místního vrátného ústavu pro slabší jedince. Strašně nám chtěl něco říct ohledně hradu, bohužel nikdo mu nerozuměl, protože on sám neuměl mluvit. Zřejmě v tomto ústavu zaměstnávají jejich pacienty v rámci úspor. Po této vtipno-strašidelné zkušenosti se před námi vyloupl Špišský hrad, který je opravdu nádherný a stojí určitě za to ho navštívit. Krom toho, že je ohromně rozlehlý, stojí opravdu na vysokém kopci, takže je z něho vidět na celé okolí z jeho věže. Do ní se stoupá opravdu úzkým tunelem přímo ve zdi této věže. Po prohlídce jsme sestoupili do místního městečka, kde jsme se najedli na doporučení místních a pokračovali k rotundě, která je zajímavá i tím, že má svůj vlastní přírodní gejzír. Se západem slunce a s velkým vyčerpáním jsme dojeli do kempu v cca 20:00 – našich prvních 90 km je za námi.

2. den

Dnes jsme vyjeli až kolem 11 hodiny ráno. Už od rána bylo krásně slunečno a říkali jsme si, jak moc fajn je, že nám bude svítit sluníčko, ale po pár hodinách jsme začali zažívat peklo na zemi. Díky absenci opalovacího krému s aspoň nějakým UV filtrem jsme si spálili ruce, nohy a obličeje, prostě klasická trikolora cyklisty. První navštívené město byla Levoča, zde je národní památka UNESCO, krásný kostelík s moc pěkným náměstím a parkem. Poté jsme pokračovali směr Poprad, kde při stoupání do kopců bez stínu na rozpálené silnici muselo být snad 60 stupňů. Zastávka na prvním motorestu byla jasná, zchladili jsme tělo pořádnou dávkou zmrzliny s kofolou. Po projetí Popradu jsme konečně najeli na stezku, na první stezku vůbec za celou cestu, a konečně se nám vykouzlil úsměv ve tvářích, díky stínu od stromů, protékající řece, ve které jsme se zchladili, a krásné přírodě Vysokých Tater, které se před námi otevírala. Poslední velký kopec před námi a poté příjemné klesání směrem do našeho cílového kempu. Při příjezdu do kempu zjišťujeme, že kemp je křesťanský, děti, co tu mají tábor, měli od kněze bohoslužbu, a tak jsme si začali představovat film Slunovrat. Zřejmě díky tomu, že je kemp křesťanský, mají zde i křesťanské ceny, ubytko za 3.50euro na osobu je fakt zadarmo, až jsme oželeli i to, že tady točí jen nealko rádler, jelikož křesťané alkohol nepijí. Je 22:30 a jdeme spát, je tu zima, jak v mrazáku, tak z nás snad ráno nebudou další zmrzlý nalezený neandrtálci v Tatrách.

3. den

Po probuzení v křesťanském kempu jsem nevěděl, kde mám spolubydlícího ze stanu. Prý moje chrápání bylo tak hrozné, že ho to vyhnalo ven spát do boudy, co byla hned vedle. Myslím, že to bude tím nealko radlerem, co tu nalejvají, protože normálně nechrápu. Vyjeli jsme zase poměrně pozdě okolo 11 hodiny. Pro naši smůlu sluníčko se už na nás zase smálo a zplna na nás pražilo. No co už, jsme spálený, to nás nezastaví. Po prvním vyšlapání kopce přichází prudké klesání a místní včela sestřelila Marka – zabodla se mu do rtu. Díky mojí pojízdné lékárně jsme Marka zachránili a pokračovali zvesela dál, Marek teda s větším úsměvem, do Liptovského Mikuláše. Zde jsme si dali nálož halušek s klobáskou a vydali jsme se objevovat krásy místní ledovcové jeskyně v Nízkých Tatrách. Po kamenité cestě, štěrku, bahnu a po pár pádech našich věcí z tašek jsme se dostali k jeskyním. Jeskyně byly super, až na výklad místního Jánošíka, který nám zakázal fotografování, ale nám to nedalo a přeci jsme si jednu fotečku udělali. Při naší smůle nás načapal, prý ještě jednou a dostaneme pokutu a vyhodí nás. Vzali jsme to sportovně a dál jsme nefotili, když už jednu fotku máme. Po prohlídce jsme to vzali do kempu, který byl od nás 24 km, jmenuje se Marina a vypadá na nás 3 umaštěný a špinavý až moc luxusně. No co, taky si můžem dopřát trochu toho čistýho a navoněnýho prostředí, ne? Každopádně pivko jsme si dali, Marek už šel spát pro jistotu do místního pivního stanu a zítra vyrážíme směr Žilina.

4. den

Je 8 hodin ráno, Marek se vyspal prý krásně beze mě. Vyjíždíme v 9 hodin směr Ružumberok, kde jsme se zastavili na káves a poslat dopisy pro své drahé polovičky. Poté jsme stoupali k horské vesničce Vlkolinec, která je opět zapsána jako památka UNESCO. Místními jsme byli upozorněni, že v této oblasti se nachází nejvíce medvědů a že srážka s některým z nich je velmi pravděpodobná. A když už se s ním potkáme, tak s ním máme porosprávat. Cesta k vesničce, která je v mapách uvedená jako cyklostezka, tak cyklostezkou byla, pokud byste měli monstertruck kolo. Řekl bych to asi takhle šutr, šutr, díra a jáma. Jinak výhledy z tohoto místa úžasný. Vesnička je malebná a jako velké pozitivum dělají tu ovocné knedlíky se šlehačkou a grankem.

Po prohlídce vesničky jsme stoupali dál do kopce. A jestli se nám předchozí cesta zdála hrozná, tak ta, co nás čekala, byla přímo šílená. Říkali jsme si, že teď už jen potřebujeme kotvu a jištění a možná to zdoláme. Naštěstí to byl úsek tak 1 km dlouhý, ale i tak nám dal pořádně zabrat. Poté nás čekal sjezd skrz les, kde byly samé značky: Pozor medvěd, můžete se potkat s medvědem, okolo výšky 2.10m. Naštěstí jsme ho nepotkali, a tak jsme jeli do města Vrútky, kde jsme mysleli, že přespíme v místním kempu. Ale to bychom nebyli my, aby se nám zase něco nestalo. Kemp byl zavřený a místní provozovatel nás tvz. poslal někam. Takže nás v 19 hodin čekal přejezd do kempu, který byl 20 km od nás. A abychom tam dojeli co nejdříve, tak nás nenapadlo nic lepšího, než to vzít po silnici 1 třídy. Jo to byl teprv zážitek, když nás míjely kamiony necelý metr od nás a troubily na nás. Nic méně s trochou štěstí a modlení jsme tuto část trasy přežili a do kempu jsme dojeli ve zdraví ve 20:30. V nohách za ten den máme 98 km a pocit absolutního vítězství. Pár pivek na oslavu života a jdeme spát, zítra už směr Česká republika. Marek už spí dneska se mnou, dostal ode mě špunty do uší, tak snad se vyspím já.

5. den

Budíček 7 hodin. Marek ještě spí, špunty fungujou. Za to já se vzbudil v noci několikrát, jelikož nám nějaký zvířátko šmejdilo kolem stanu. V 9 vyrážíme směr Žilina. Ve městě tradičně na náměstí dáváme káves a dortíček. Před námi je ještě štreka, musíme přejet hranice a dostat se co nejblíže k Ostravě. Cesta utíká dle plánu, bohužel ale jedeme celou cestu po silnici, jelikož zde není ani jediná stezka. Čekají nás dva dlouhé kopce k překročení hranic. Zastavujeme se na jídlo. Honza si dává rovnou dva hlavní chody a polévku. Než nám přinesou jídlo, on už má polévku s jedním hlavním jídlem v sobě. Nevěřícně koukáme, kam to do něj padá. Honza je vysmátej jak lečo a spokojeně si pomlaskává. Kopce nám daly zabrat, překračujeme hranice a čeká nás zasloužené klesání do České republiky. Po cestě potkáváme bouračku dvou motorkářů nehybně ležících, ptáme se zda někdo volal záchranku. Dozvídáme se, že ano, a o chvilku později letí vrtulník několik sanitek a hasičský sbor. Pokračujeme v cestě do kempu. Když dorazíme do cíle, opět zjištujeme, že kemp je zavřený a mimo provoz. Je po 20 hodin, mapy.cz ukazují nejbližší kemp vzdálený 6 km od nás. Sedáme na kola, zapínáme všechna světla, svítíme jak vánoční stromečky. Dorazili jsme do kempu Baška. Kemp oceněný kempem roku je příjemným překvapením a po ujetých 99 km za dnešní den se jdeme odměnit coličkou s rumíčkem do místní hospody a zapálit doutníčka za úspěšnou cestu. Zítra nás čeká necelých 30 km do Ostravy a přejezd vlakem domů. Celkový nájezd z Košic do Ostravy tedy bude činit okolo 450 km, což i nás mile překvapilo a tento výlet hodnotíme jako úspěšný.

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík