logo vcr
logos

Jednou jsi nahoře a jindy pod pódiem

David Kašpárek | 3.1.2020
Jednou jsi nahoře a jindy pod pódiem

Poslední léto jsme s kamarádem strávili na stopu z Gruzie do Kyrgyzstánu. Zažili jsme písečnou bouři, málem se porvali s partou taxikářů, v Kazachstánu se nechali povozit v policejním autě, nocovali v keři v hlavním městě Gruzie nebo trpěli hladem v národním parku Ala Archa. Celkově jsme stopem najeli přibližně 5000 kilometrů a projeli čtyři země. Ve vzpomínkách mi utkvěla spousta silných momentů, nechybělo však mnoho a z hlavy mi vypadlo pár vzpomínek na Azerbajdžán.

Naskytla se mi zde příležitost, konkrétně ve městě Ganja, vystoupit jako umělec-parkourista na místním dětském festivalu. Nápad to byl velice spontánní. Nenechal jsem se dlouho přemlouvat naším novým přítelem Nurikem a vyskočil na pódium, připraven předvést pár akrobatických kousků. Kéž by stejnou připraveností oplývalo i ono dřevěné pódium… Stačila chvíle dráždění odrazy a dopady a rozhodlo se, že mě pošle k „ledu“, respektive zhruba metr a půl do jeho útrob. Nutno ovšem podotknout, že shnilá prkna na mne byla relativně milá. Hlavu jen lehce pohladila a vyřádila se místo toho na pravém rameni a lýtku. Nakonec nejvíce zabolela kamarádova věta, když mě z té díry vytáhli: „Já jsem si všiml, že tam ty prkna byly nějaký nakřuplý, ale myslel jsem, že tam skákat nebudeš…“. Další týden mé rameno kňučelo při každém nasazování patnáctikilové krosny na záda. Přesto jsme zvládli pokračovat v cestě dál podle plánu a já z Ázerbajdžánu nevykročil hloupější, než jsem do něj vkročil.

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík