logo vcr
logos

Tanec s kobrou; Malawi 2019

Vendula Vaňáčková | 6.1.2020
Tanec s kobrou; Malawi 2019

Jednoho parného poledne jsme autem projížděli přes vesničky na jihu Malawi. Projížděli jsme zrovna jednou větší vesničkou, když v tom jsme vjeli do ječícího davu vesničanů vrhajících kameny. Než jsem se stihla rozkoukat, tak můj kamarád, co řídil, vyběhl z auta ven do davu. Když jsem se rozkoukala i já, tak jsem z auta na pomoc vyrazila i já. Uprostřed cesty, uprostřed vší té paniky a kamenů byl had. Prchající, vystrašený had.

Sama doma 4 hadice chovám, a to by to nebyla moje přirozenost, abych se toho chudáka nezastala. Statečně, vyhýbajíce se salvám letících kamenů, jsme se s mým přítelem snažili zpacifikovat a odchytnou hada.

Najednou po mně had vystartoval a já si uvědomila, že mi poplival nohy. Spitting cobra. Jed v očích z dobře mířené střely by mohl zabít… Sotva jsem to řekla kamarádovi, aby si dal pozor, tak po něm kobra též vyplivla. Přímo do obličeje. … To už můj přítel v mžiku několika ranami klackem hada ubil.

Bylo to drama. Hada mi bylo líto. Byl v tom nevinně, ve vší přirozenosti, sám vystrašen. Na druhé straně, později, když jsem se kolem sebe rozhlédla – tolik lidí tu bylo. A hlavně tolik dětí! Představa, že by ta kobra vyplivla po nich a nám tam v rukách umíralo dítě namísto kobry, hrozivá.

Následující minuty jsme se tedy děsily o život našeho kamaráda, jelikož si nebyl jistý, jestli se mu jed dostal do očí nebo ne. Naštěstí vše dopadlo v pořádku a já si svoje hadím jedem poplivané nohy (po těch měsících už i řádně chlupaté) umyla v schisostomosou promořeném jezeře Malawi.

… tak… když jsem se ptala, jak naložit s hadem, všichni ho chtěli hodit do keře na kraji vesnice a nechat hnít na slunci. To mi přišlo děsivé. nechat to zvíře umřít tak hroznou smrtí pro nic za nic. Už pár let jsem vegetariánem, ale v Africe jsme maso v menší míře jíst začali (lidé nás často hostili a Afrika je hodně masová; když už jsme byli v Africe, chtěli jsme celou zkušenost) … takže nakonec jsem mrtvolu kobry naložila s námi do auta. bezpečně ji zabalili ve strachu, že by snad mohlo proběhnout zmrtvýchvstání a následná pomsta. Hada jsem později stáhla z kůže, vypreparovala, kůži vyčinila (skills z mých vysokoškolských studií zoologie – díky) a maso upekla.

Bylo to poprvé, co jsem si prošla procesem, kdy se z živého zvířete stane hotový produkt (ve formě vyčiněné kůže a večeře). Bylo to hodně intenzivní a vědomé, v úctě k darům života. Děkuji za tvoje učení, kobro.

PS.: na fotce jsem já stahující kobru z kůže

PSS.: chutnala jako kuře

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík