logo vcr
logos

Pátek 13.

Kateřina Kulišanová | 21.12.2019
Pátek 13.

Tento příběh je z naší letošní cesty po Filipínách.

Byl pátek 13. a v tomto duchu se nesl celý den. Opět jsme zaspali a vyrazili na náš trip později, než bylo v plánu. Cestou proběhla snídaně formou burgru. Vyrazili jsme směr pláž, kde jsme si půjčili kajak, nádherné fešné vesty a vypluli jsme. Plánem bylo prozkoumat pláže a jeskyni na ostrově Cadlao, a kdyby zbyl čas, tak i část nepřístupných pláží nedaleko El Nida. Plán to byl dobrý, horší byla realizace, ale k tomu se ještě dostaneme. Jako první jsme navštívili Paradise beach a byl to opravdu ráj. Chvilku jsme se o ni dělili s dalšími kajakáři, ale než jsme došnorchlovali, zůstali jsme tam úplně sami. Objevili jsme houpačku, a tak jsem neodolala a musela jsem s ní mít pravou insta fotku. Dále jsme navštívili několik neméně krásných pláží, každá měla své kouzlo. Jedna měla například bambusové schody vedoucí na vyhlídku, odkud byl krásný výhled na moře a okolní ostrovy. Vzhledem k tomu, že čas plynul rychleji, než jsme očekávali, poslední zastávkou měla být Ubugon Cave. Nevěděli jsme přesně, kde se nachází, a tak jsme plavali pořád dál. Mně se cestou udělalo zle, asi z nedostatku vody, a tak jsme to nakonec po neúspěšném hledání otočili. Původně jsme plánovali, že cestu zpět dáme bez zastávky, ale zase to zůstalo pouze u plánu. Začalo silně foukat proti nám a dělaly se veliké vlny. A tak jsme nakonec stavěli i na těch nenavštívených plážích. Potřebovali jsme nabrat síly. Avšak i přistání na pláži byl kolikrát nadlidský úkon. Byli jsme rádi, že jsme se na ně vůbec dostali bez vyklopení. Pak jsme sebou plácli do písku a odpočívali… A to ani nemluvím o tom, jak těžké bylo dostat se zpátky na moře proti vlnám. Nejsme ale žádný béčka a nevzdávali jsme to. Čekal nás ale nejhorší úsek, a to přeplutí širého moře mezi ostrovy. I když to bylo jen 500 metrů, tak byly poryvy větru tak silné, že jsme stáli na místě, i když jsme pádlovali ze všech sil. Zbývalo nám asi 100 metrů, abychom se dostali do zátoky k přístavu. Proud a vlny nás unášely mimo trasu čím dál víc, čehož si také všimli na projíždějící lodi. Otočili se pro nás, zřejmě viděli naše zoufalé výrazy. Vzali nás na loď i s kajakem a hlásali, že zachránili trosečníky. Byli jsme jim vděční. Sice jsme to chtěli zvládnout sami, chyběl už jen kousíček, ale přeci jen jsme měli již v rukách přes 10 km, z toho polovinu v silném protivětru. Po připlutí do přístavu jsme vrátili ten ĎÁBLŮV nástroj a odplazili se na ubytování.

Po menší pauze jsme si zavtipkovali na datum pátek 13. A v tom přišla další rána. Zrušili nám ubytování na Boracay, které jsme měli zaplacené už tři měsíce dopředu. To by samo o sobě nemusel být takový problém, kdyby to nebylo zrovna přes vánoční svátky. Nakonec to vyřešilo pár mailů a bylo nám nabídnuto jiné ubytování. To už ale bylo 14. a štěstí se zase začalo přiklánět na naši stranu.

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík