logo vcr
logos

V Karamoji sněží!

Mira | 10.1.2020
V Karamoji sněží!

Proč jet na západ země, do turistických rezortů, kde si v klidu a pohodlí můžete vychutnávat úžasné safari, večer se najíst výborného jídla za poslechu noční divoké přírody, když můžete jet na východ, kde silnice končí a i voda už to vzdala a řeky vyschly? Plahočit se několik dní po polních cestách, prachem a ve vedru, bez sprchy a pořádného jídla?

Protože teprve tam je ta Afrika, která nepózuje pro turisty. Tam můžete alespoň na chvíli nakouknout do Afriky ze starých knih a dokumentů. Tam můžete potkat Karamoje hrdé na svoji kulturu, která je předávaná po generace a staletí a pro kterou by položili i život.

V kufru auta pár pytlů rýže a před námi konečně vesnici Karamojů. Tradičního kmene pastevců s nevalnou pověstí primitivních válečníků. Lezu z auta, srdce mi buší, hlavou mi běží všechny příběhy o bojovnících z tohoto kmene. Nepřehnala jsem to? Neriskuju moc? Zpráva, že jsem tady, už se šíří. Vesnice je v pohybu, početní převaha rapidně roste. Netrvá dlouho a jsou jich kolem mě desítky. Uklidňuje mě, že nevypadají nebezpečně a nemají bojovnou náladu. Karamojové se na mě smějí. Který z nich je člen starších? Muž přichází. Představuji se a domlouváme se na povolení vstoupit do vesnice. Každému členu mé skupiny je přidělen jako doprovod mladý válečník. Můžeme i fotit. Navzdory pověsti těchto lidí všechno probíhá zatím hladce. Setkáváme se s lidmi ze vsi a jejich životem v téhle prašné zapomenuté krajině. Jsou hrdí v každém gestu. Ponořujeme se dál a dál do vesnice, jejich vzrušení z naší návštěvy začíná stoupat a mně začíná blikat vnitřní alarm na poplach. Dál už ne, je čas na ústup a dostat se blíž k autu. To se nakonec podaří, teď už jen poděkovat a pryč. Zbytek skupiny sedí v bezpečí auta. Vytahuju velké pytle s rýží a předávám těm, co stojí nejblíže. Najednou se strhne mela a ty velké několikakilové pytle letí na cucky vzduchem. V Karamoji sněží! Rýže je všude kolem, mizím v autě a odjíždíme.

sdílet

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík