logo vcr
logos

2 měsíce na Krétě

Sára Jindrová | 2.1.2020
2 měsíce na Krétě

Ahoj, já jsem Sára,

je mi 17 let a právě jsem na cestě do Budapešti v dubnu 2019, kdy jsem snila po velkém dobrodružství o letních prázdninách. Najednou mě napadlo: „Pojedu v létě jako animátorka volného času někam k moři“. Hm super nápad, až na to, že animátorům musí být minimálně 18 a mimo jiné jsou castingy už v lednu nebo únoru. Přesto jsem napsala do všech českých cestovek a agentur, zda náhodou stále nehledají animátory. Přišla mi jediná kladná odpověď se zněním: „Máme 2 poslední místa, Kréta nebo Turecko. Vyber si a my tě bereme.“ Celá nadšená jsem okamžitě brala Krétu. Rodičům jsem potom své rozhodnutí pouze oznámila a oni k mému velkému překvapení neprotestovali. Přišlo velké zařizování, uvolnění ze školy, školení a mé osmnácté narozeniny. Pak už to šlo rychle. Cestu na letiště jsem celou probrečela, když už mi pomaličku začalo docházet, že já budu víc než 2 měsíce někde támhle v „ČÁBUZÍ“ a nikoho tam nebudu znát. Navíc jsem zatím ani neměla letenku zpět, což mi také moc nepřidávalo. Ale těšila jsem se. Nutno ještě dodat, že jsme si den před odletem dali (s tehdy ještě) kamarádem Péťou první pusu.

Hned po příletu jsme se ještě s jednou slečnou dozvěděly, že nemáme zajištěný odvoz do svých hotelů. Narvaly jsme tedy 5 velkých krabic, 3 kufry, nás dvě a dvě delegátky do malinkého auta s malinkatým kufrem a odjeli spát k nim. Po luxusních 2 hodinách spánku na nafukovacím opalovacím lehátku jsme opět vyjely na letiště, kde delegátky měly další práci a my s nadějí doufaly, že se vejdeme do nějakého autobusu s hosty. Po 7 hodinách čekání a jedné špatné pizze jsme konečně odjížděly z letiště.

Vždycky po práci jsme si s novými kamarády chodili zaplavat do moře, půjčovali si auta a jezdili na výlety po okolí, stopovali a doufali, že dojedeme, skákali z útesů, popíjeli po večerech a chodili po všech vodopádech (na fotografii jeden z mnoha vodopádu v kaňonu Sarakinas nedaleko města Ierapetra). Taky jsme ochutnali hodně místního jídla a pití a všichni si zamilovali Raki a tzatziki.

Dny ubíhaly, já prožívala největší dobrodružství svého života, potkávala každý den nové lidi, hodně jsem se usmívala, zlepšovala se v jazycích a komunikačních schopnostech a Péťa napsal jednou za čas. Byla jsem smutná a zároveň šťastnější než kdy dřív. Animátorství jsem si totálně zamilovala.

Jeden day off jsem se poprvé ve svém životě šla potápět. Za poloviční cenu pro zaměstnance hotelu a s extra výhodami pro slečnu, která se nejspíš líbila instruktorovi. A tak se pod hladinou moře, kde to vypadá jako v pohádce, zamilovala jedna Češka do jednoho Francouze.

Dny ubíhaly dál, mé animátorské zkušenosti přibývaly, v práci jsem hodně tancovala, a proto jsem taky hodně zhubla. Najednou už jsem měla i letenku zpět do Prahy, láska mezi mnou a francouzským potápěčem rostla a Péťa nepsal a nepsal… Co oči nevidí, to srdce zapomene.

Poslední týden mě přijela navštívit dokonce moje rodina, která v hotelu byla 7 dní jako běžní hosté. Viděli výsledky mé práce hned z první ruky a já konečně mohla s někým sdílet, co všechno prožívám. Byla jsem nadšená, ale domů jsem nechtěla.

Další skvělá historka byla při mém odletu. Večer před odletem jsme oslavili narozeniny Moniky, kolegyně z Polska, a já si nestihla zajistit odvoz na letiště ani zabalit věci do kufru. Asi v 8 večer jsem se dozvěděla, že na letiště mě odveze Moničin známý autobusem v 5 hodin ráno. Spát jsem šla někdy ve dvě, nastavila jsem si budíka a na recepci jsem si domluvila, aby mě odvezli i s kufry na domluvené místo. Budík jsem zaspala a probudila jsem se na vyzvánění telefonu, kdy se mi snažil řidič autobusu dovolat. Dal mi dvě minuty, jinak prý odjíždí. V rychlosti jsem sbalila zbytek věcí, v pyžamu a pantoflích vyběhla a z kopce vezla 1 kufr v pořádku, druhý s rozbitými kolečky. Na místo jsem dorazila o 20 minut později a hluboce se řidiči omluvila, načež jsem zjistila, že moc angličtinu neovládá. Cestou jsem si trochu oddechla, ale čekala mě další výzva, Řecké letiště. Když jsem myslela, že už je vše za mnou, letuška v letadle oznámila, že venkovní teplota v Praze je 10 °C. Podívala jsem se na své kraťasy od pyžama a bosé nohy v pantoflích a musela jsem se už jenom smát.

Kréta mi ovlivnila život ve velkém, například jsem si mnohem víc začala věřit, a tak jsem hned po měsíci skočila s padákem, pár dní na to jsem odjela se ségrou do Krakowa a navštívily jsme i Moniku. Ještě mi zbývá výlet do Francie, Egypta, Rumunska, Slovenska, Ruska a Ukrajiny.

Letos pojedu jako animátorka znovu.

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík