logo vcr
logos

Marokánky

Ondřej Madar | 10.1.2020
Marokánky

Když čtveřice spolužáků z ČVUT vyrazí do Maroka s jedinou jistotou, a to zamluvenou Dacií Lodgi, nemůže to přinést nic jiného, než vysmáté obličeje po celý týden. Kde se ale nasmějeme nejvíc, to jsme netušili. Na fotce jsme nedaleko města Merzouga, v místech, kam nás poslal náš marocký kamarád, který z nás den před tím vymámil nehorázné peníze za přenocování. Nejdřív nám psal, že za poměrně rozumnou částku nás ubytuje, zapomněl ale připsat, že částka je na osobu.. Na místě už nebylo co řešit. A abychom měli kde složit hlavy, zaplatili jsme. Druhý den nám ten samý dobrák doporučil výlet k jezeru. Říkal, že je to tam nádherné, plameňáci, voda, zeleň, prostě idylka. Hádáte správně! Na fotce stojíme i s naší „Dáčijkou“ uprostřed onoho jezera! Musím říct, že zpětně by bylo zklamáním, kdyby v jezeře byla skutečně voda… Na místě jsme se snažili si ochočit velblouda, potom jsme ho alespoň podlézali a tu najednou za námi přijel na motorce stařík a začal vybalovat svůj cestovní krámek. Když jsme už nějakou dobu smlouvali, za kolik koupíme zaručeně cenné zkameněliny z dob pravěkých, kamarád z auta vytáhl naše zboží. O pár dní dříve jsme totiž také nějaké ty zkameněliny v horách nasbírali! Když je obchodníčkovi nabídl za krásných twenty dirham, propuknul asi dvě minuty trvající smích, který se textem příliš popsat nedá a jehož upřímnost neznala meze. Se smíchem jsme se rozloučili a vyrazili opět směrem k pevnině… Myslím, že to bylo poprvé, kdy mu turisté nabídli ty samé zbytečné cetky za tu samou cenu, jako to celé dny dělá on…

sdílet

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík