logo vcr
logos

Čtyřdenní cesta do Chorvatska aneb v jiných zemích taky dobře

Jan Smeták | 7.1.2020
Čtyřdenní cesta do Chorvatska aneb v jiných zemích taky dobře

Příběh začíná v rakouských Alpách, kde s našimi vozy šplháme po klikatých silnicích hor, když se najednou začne přehřívat náš automobil a zjišťujeme, že je zle. Prvotní myšlenka byla, že je to malá porucha. Po zavolání odtahové služby jsme byli v sobotu převezeni do nejbližšího servisu ve vesničce Eben Im Pongau. Takový to místo, kam se prostě, aniž by vám to někdo doporučil, nepodíváte. Po příjezdu do servisu jsem se jako jediný anglicky mluvící člen družiny snažil pánovi, který uměl pouze anglicko-německy, vysvětlit, že si myslíme, že je to filtr pevných částic. No ačkoli nemluvím ani slovo německy a vrcholem mých znalostí tohoto prapodivného jazyka je ,,Guten Tag", byl rozhovor velmi rychlý. Ochotný pán ze servisu mě rychle uzemnil odpovědí, že auto opraví nejdříve v pondělí. Takže jsme se vydali hledat ve vesnici hotel. Pobyt v této malebné vesnici byl něco nezapomenutelného, od koupání v jezeře až po tamní kulturu, na mši lidé chodili ve stejnokrojích. Dokonce jsme viděli i pohřeb, kde stříleli z polního děla na počest pozůstalého. Takže po dvou nocích jsme se probudili do velmi deštivého pondělka s tím, že nám náš vůz do poledne opraví. Velmi milý pan automechanik mě opět uzemnil, tentokrát s tím, že nové díly musí dovézt, ale že auto bude hotové do tří hodin odpoledních. Po tom, co nám sdělil cenu za opravu, i přes cestovní pojištění, se sesypala starší část družiny, tedy moji prarodiče. Peníze jsme jen tak tak dali dohromady a potom, co bylo auto úspěšně opraveno, jsme vyrazili směr Chorvatsko. No ale příběh nekončí, my… nejedeme dál, o zhruba 150 kilometrů později na Slovinsku poblíž hlavního města Lublaň se auto rozhodlo, že prostě dál nepojede a zůstalo nepojízdným. Jen dodám že nešlo o veterána, nýbrž pár let starý vůz. Takže se scénář opakoval, já v depresích že budu muset tentokrát Slovinci vysvětlovat, co se vlastně děje, prarodiče, že se jejich milovaný vůz sesypal znovu s tím, že bylo jasné, že tentokrát už neodjedeme. Naštěstí přijel opět mladý automechanik, který uměl plynule anglicky. Vysvětlil jsem mu náš problém, co se nám stalo v Alpách a po chvilce vyprávění našich strastí mě tentokrát jiný automechanik uzemnil tím, že na auto se podívají nejdříve druhý den. Převezou ho do servisu a nám od našeho cestovního pojištění zařídí hotel a druhý den nám bude připraven taxík, který nás k našemu vozu zaveze. Takže další noc jsme strávili v krásném hotelu Mantova Vrhnika. Na pokraji sil jsem si ten večer vychutnal pořádně studené slovinské pivo a bez ohledu na střevní potíže snědl kopec zmrzliny. Další den ráno se měl konat náš rozsudek, byli jsme převezeni do autorizovaného servisu, kde měli náš vůz prohlédnout. Po několika hodinách nám oznámili, že neví, co to je, že je to rozbité a nemáme s tím pokračovat v cestě. Naštěstí jsme jeli dvě auta, akorát to druhé auto už bylo dávno v Chorvatsku u moře, Jelikož jsme byli čtyři a k moři už to bylo jen přes jedny hranice a jen 150 kilometrů, tak pro nás druhá polovina výpravy vyslala řidiče s funkčním vozem. Ten nás k onomu moři po čtyřech náročných dnech dovezl. No, co dodat, nakonec přes známé a rodinu jsme dopravili náhradní vůz k moři a rozbitý zpět do ČR. Samozřejmě to, že pro nás přijel mechanik s tím, že to auto opraví na místě, to se mu nepovedlo, takže nakonec zpět do ČR letěl letadlem, to už je jiný příběh.

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík