logo vcr
logos

Můj rok 2019

Klára Nováková | 10.1.2020
Můj rok 2019

Můj nejúžasnější trip byl celý minulý rok. Začalo to Silvestrovským předsevzetím: každý měsíc zajet do zahraničí.

V lednu jsem hned začala Nizozemskem, a to Amsterdamem a Haagem. Upřímně ani nevím, co lidé na Amsterdamu mají, ale Haag je moc hezké město. I když byla příšerná zima, musela jsem si aspoň kousek nohou skočit do studeného moře.

Jelikož jsem člověk, který má velice rád koncerty, tak díky nim i více cestuji. A tak jsem únoru zavítala do Vídně na koncert Twenty One Pilots. I když je Vídeň krásná, nestačilo mi to, a tak jsme s moji kamarádkou udělaly spontánní výlet do švýcarského Bernu, kde jsme ještě předtím nebyly. Celé Švýcarsko nás ohromilo svou krásou. Bern jsme projely na skateboardu a pennyboardu a to jedině vřele doporučuji. Člověk vidí města z jiného úhlu pohledu.

V březnu se mi naskytla nádherná příležitost navštívit hned tři země v jednom týdnu a z toho dvě, kde jsem ještě nebyla. Jednalo se o Slovinsko (přímo Lublaň), Chorvatsko (Záhřeb) a Itálii (Terst). Nemohu říci, ze by mě malá Lublaň velmi ohromila, ale zjistila jsem, že je jistě důvod se do Slovinska vrátit. Jen ne do města, ale do přírody. Tu jsem bohužel neměla šanci prozkoumat. Z propršených dnů v Lublani jsem zajela do Záhřebu, kde mě čekalo nádherné slunečné a velmi teplé počasí. Má nádherné památky a úžasné výhledy na město. Docela mi připomíná Prahu. A poslední zastávka v březnu byl Terst. Itálii naprosto miluju a byla to možná už má desátá návštěva této země, tudíž něco málo i italsky povím. Když jsem si objednala klasický Aperol, dali mi k tomu také tousty za mou snahu mluvit italsky a chtěli si povídat. Neměla jsem naprosto žádný plán, a tak jsem šla podle toho, co jsem viděla. Od jedné památky k druhé, která je nejblíže a mám ji na očích. Někdo možná zná hru Assassin’s creed. Pro mě je to srdcovka a na kopci v jedné pevnosti mi to nedalo a musela jsem si pustit klasické instrumentály ze hry. Najednou byl svět růžovější. Co také doporučuji na cestování v březnu je, že nikde nejsou turisti. Většina památek a kostelů byla jen a jen pro mě.

V dubnu jsem bohužel navštívila pouze Kodaň, ale naprosto mě uchvátila! Je sice hrozně drahá, ale tak moc kouzelná. Nevěděli jsme, co vše tam je, tudíž jsme byli zase bez plánu a šli od památky k památce a narazili jsme na Christiánii! Neměla jsem ponětí, že existuje mini země uprostřed hlavního města Dánska. Neplatí tam snad žádná pravidla a přivítá vás tam spousty cedulí s tím, že nesmíte fotit.

V červnu mě čekala další návštěva Itálie a to tentokrát vysněná Florencie. Chtěla jsem tam už spousty let a zase to souvisí s moji oblíbenou hrou Assassin’s Creed. Představovala jsem si, jak tam běhám po katedrále a střechách stejně jako asasín Ezio. Jeli jsme tam jako parta kamarádů na koncert Imagine Dragons a musím říct, že bych nemohla být vděčnější, že se koná koncert zrovna tam.

V červenci mě zachránila pracovní cesta na Slovensko do Bratislavy, kde jsem díky skvělým přátelům mohla vylézt na střechy bratislavských “mrakodrapů” a povím vám, že krásnější výhled na Bratislavu opravdu nemůžete zažít! I když je to maličké město, kamarádka mi ukázala kouty, o kterých bych sama nevěděla.

V srpnu jsem zase zavítala na koncert, který jsem si nadělila k svátku. Koncert se konal hodinu od Berlína. Když jsem kamarádku provedla po městě, vydaly jsme se na cestu do malého městečka. Několikrát jsem se ztratili a celý festival se konal uprostřed lesů na kopci. Byla už tma a bylo to celé stresující, ale celé to stalo za to. Objevily jsme naprosto kouzelná místa.

Hned na začátku září mě čekal můj největší trip roku a prozatím i mého života. Byl to skoro třítýdenní trip do USA. A to přesněji do San Francisca, Las Vegas a Los Angeles. V San Franciscu jsme bohužel strávily jen dva dny, jelikož jsme potřebovaly stihnout událost v Las Vegas. Každopádně jsme měly velké štěstí a zachytily jsme Golden Gate bez mlhy! Beru to jako osobní úspěch. Prošly jsme celý Golden Gate park a zjistily, že počasí se opravdu mění z minuty na minutu. Zatím co v jednu chvíli jsme se pekly na slunci, o dvě stě metrů dále jsme na sebe nabalily mikiny, bundy a stejně nám byla zima.

Po kopcovitém městě jsme zavítaly do Las Vegas, kde jsme měly příležitost se účastnit velké charitativní akce pořádané Imagine Dragons a Tyler Robinson Foundation na pomoc dětem s rakovinou. Nezapomněly jsme také skočit volný pád z 350m (je to z věže Stratosphere, což byl i náš hotel). Nejdříve jsme měly strach a nakonec jsme to skočily ještě po druhé. V posledních dnech v Las Vegas jsme si zaplatily výlet do Grand Canyonu. Jely jsme nekonečnou a skoro sedmihodinovou cestou, která jela přes zastávku u Hoover dam a kdesi v Arizoně na Route 66, kde jsme mimochodem potkaly Američana s českým příjmením, pan Šlechta. Dal nás na koně a zbraně do rukou, najednou to byla ta pravá Amerika. Na Grand Canyon jsme měly pouze 4 hodiny a to je velmi málo. Je to opravdu veliké a dokud to nevidíte naživo, z fotky si to nedokážete ani představit. Vzalo mi to dech. Avšak příště už si raději připlatím za helikoptéru.

Poslední destinace tedy byla Los Angeles, kam jsem zavítala již po třetí. Takže jsem tam kamarádku vlastně prováděla. Já osobně beru LA jako domov. Lidé jsou tam jiní, celá mentalita tam funguje jinak a californské počasí je prostě přesně pro mě. Poprvé jsem byla v Universal Studios a zahrála si na čarodějku. Vyšly jsme si hike k Hollywood sign, chtěly se vrátit přes Griffith Observatory a díky tomu, že již byla tma, málem nás zakousla puma. To je asi nejsilnější zážitek z tohoto tripu, pokud nepočítám kojoty v parku na kraji Las Vegas.

Po návratu jsem čekala pouze pár týdnů na další výlet, a to do Belgie a do Francie. Specificky se jednalo o Brusel a Paříž. Tentokrát to bylo na koncert zpěvačky K.Flay a Your Smith. Vždy jsme si to zařídili tak, abychom mohli strávit den/dva objevováním města a poté měli dostatek času na koncert. V obou městech jsem již byla, takže jsme jen znova navštívili moje oblíbené památky, jako například čůrající holčička v Bruselu nebo chrám Notre Dame v Paříži, ke kterému se ale bohužel zrovna blízko kvůli dubnovému požáru nedostanete. Asi již nebudu zmiňovat klasickou Vídeň, kterou jsem díky koncertu navštívila znovu.

V listopadu jsem neměla vůbec nic naplánované a už jsem z toho byla smutná, že jsem tak blízko ke konci roku a nesplnila bych své předsevzetí. Naštěstí se objevily levné letenky do Bologny na víkend. Ihned jsem je koupila a zaletěla si na pár hodin do maličkého italského města. Prošla jsem si ji jak za tmy, tak za světla, a upřímně možná ta noční Bologna má mnohem větší kouzlo. Samozřejmě jsem si dala boloňské špagety, to je nutnost, jen ten Aperol jsem tentokrát musela vynechat.

A jsme u konce roku. Prosinec. Byla jsem “pouze” v našich sousedních zemích, a to v Německu, na Vánočních trzích v Drážďanech a v lázeňském městě Kudowa-Zdrój v Polsku. Byly to menší výlety, ale strašně romantické. Drážďany jsem navštívila po několikáté, ale je pravda, že ty vánoční trhy tomu dodaly to kouzlo.

Takto bych shrnula celý rok 2019 plný výletů. Bylo tam i spousty výletů po Česku, jako například do Zlína specificky za rejnoky, do mého rodného města, Kutné Hory a spousty dalších. I Česko má své kouzlo!

Doufám, že budu takto cestovat už každý rok. Byl to pro mě jeden z těch nejlepších roků!

sdílet

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík