logo vcr
logos

Velká cesta po USA

Kateřina Růžičková | 18.12.2019
Velká cesta po USA

Psal se rok 2011 a já měla vše připraveno na svou velkou cestu po USA. Měla trvat tři měsíce s tím, že dva měsíce strávím prací v kuchyni v dětském táboře a tři týdny budu s další Češkou (kterou jsem do té doby nikdy neviděla), cestovat po státech. Odjíždělo se mi těžko, protože jsem pár měsíců před cestou začala chodit se skvělým klukem a bála jsem se, že náš čerstvý vztah tak dlouhé odloučení nevydrží. Zároveň jsem ale cestu nechtěla rušit, protože jsem se moc těšila.

Prvních pár týdnů v kempu bylo velmi náročných, anglicky jsem moc neuměla a kromě jazyka jsem se musela naučit i správně pracovat v kuchyni. Zároveň jsem se ale seznámila se skvělými lidmi z celého světa, se kterými ty dva měsíce uběhly jako voda. Ve volných chvílích jsme poznávali ostrov, na kterém kemp byl, a s novou kamarádkou z Čech plánovaly svou třítýdenní cestu po státech. Peněz jsme jako studentky moc neměly, takže jsme se zejména dopravu a ubytování snažily řešit co nejvíce „lowcostově“. Nakonec padla volba na couchsurfing, tedy bezplatné spaní u místních lidí „na gauči“. Měly jsme z toho jako dvě holky trochu obavy, nakonec se to ale ukázalo jako skvělá volba. Většinou jsme bydlely u přistěhovalců, a tak jsme kromě americké kultury poznávaly kulturu vlastně z celého světa. Občas jsme některému hostiteli uvařily něco českého, někdy nás vzali do restaurace či na výlet.

Naše první kroky z kempu vedly do Seattlu, kde jsme obdivovaly Space Needle či nadzemní dráhu a podívaly jsme se i do úplně prvního Starbucks na světě. Pak jsme přeletěly do San Francisca – naším cílem zde byl samozřejmě Golden Gate Bridge a také Alcatraz. Překvapily nás ranní mlhy a všudypřítomné prudké silnice, po kterých se proháněly tzv. „cable car“. Město jsme si tak zamilovaly, že dodnes přemýšlím, že se tam musím ještě podívat :-) Z Frisca, jak mu ale prý smí říkat jen místní, jsme autobusem (pověstným Grey Houndem) přejely do Los Angeles. Město andělů je obrovské, do větší části nám náš couchsurfer ani nedoporučoval jít. Nenechaly jsme si ale ujít chodník slávy, observatoř, muzeum voskových figurín, Venice Beach (kde jsme si tak trochu zahrály na Pobřežní hlídku :-)), a vydaly jsme se také na hřbitov Forever cemetery, kde jsme se v noci dívaly na starý černobílý film. Bylo to trochu netradiční, ale rozhodně to stálo za to :-)

Po LA jsme pokračovaly do San Diega, od jehož návštěvy nás všichni zrazovali – prý je tam nebezpečno. Na nás ale město zapůsobilo úplně jinak – všude bylo čisto, moderní centrum (stejně jako Old Town) doslova lákalo k návštěvě a teplý oceán dobrý dojem jen podtrhl. A tak se nám San Diego těžko opouštělo…

Naše další kroky směřovaly do pověstného Las Vegas, kde jsme se mrkly do vyhlášených hotelů a udělaly si výlet ke Grand Canyonu. Překvapilo nás, jak těžké je přejít hlavní ulici, tzv. Strip, a jak obrovské horko ve městě panuje.

Následoval přelet do Washingtonu DC – nevěřili byste, jak je Bílý dům ve srovnání s ostatními známými budovami ve městě malý :-)

Z hlavního města nás autobus dopravil do New Yorku, odkud jsme se už měly vydat domů. New York je pulzující město, které si vás získá neuvěřitelně vysokými mrakodrapy (výhled z Empire State Building rozhodně doporučuji, a to hlavně v noci), Central Parkem či výletem na sochu Svobody. Nepřekonatelné je ale v tomto městě nakupovat – ve slavném outletu Century 21 jsme si daly s kamarádkou hodinový rozchod, jen abychom se po jejím uplynutí rozhodly, že budeme potřebovat minimálně další dvě až tři hodiny na to, abychom jen velmi zhruba prošly všechna patra :-)

Když bylo vízum skoro u konce, všechny peníze utraceny a rozloučily jsme se s posledním naším hostitelem, vydaly jsme se na cestu domů. Musím říct, že mi pobyt v USA dal strašně moc – kromě jazyka (díky jehož znalosti jsem po svém návratu úspěšně zvládla těžkou zkoušku z angličtiny) jsem se naučila také orientovat v naprosto cizím prostředí a kultuře. A samozřejmě jsem poznala úžasné lidi, se kterými jsem stále v kontaktu.

P. S. Vztah vydržel! A před šesti lety jsme si řekli své ano :-)

sdílet PŘÍSPĚVEK NA PROFILU SOUTĚŽE

Tomáš Poláček
Dan Přibáň
Radek Jaroš
Lukáš Hejlík